Vtipy z vysoké školy a vědecký humor

Víte, proč se nemají rádi právníci a matfyzáci? To takhle jednou obě skupiny studentů jely na nějakou akci vlakem. Právníci si koupili hromadnou jízdenku a radovali se, jak ušetří. Matfyzáci šetřili ještě víc - koupili si jeden lístek dohromady. Právníci si mezi sebou šuškali: "Tedy ti matfyzáci dělají všelijaké skopičiny, ale tohle už jim fakt projít nemůže! To jsme zvědaví, co budou dělat, až přijde průvodčí." Když se blížil průvodčí, matfyzáci jako jeden muž napochodovali na záchod. Průvodčí zkontroloval právníky, ti se potutelně usmívali a ukázali průvodčímu směrem ke dveřím. "Ale na záchodě..." Průvodčí tedy zaklepe na záchod, otevřou se dveře, vysune se ruka s lístkem. Průvodčí si vezme lístek, štípne ho, vrátí a jde dál. Právníci jsou zklamaní, ale říkají si: "To je dobré, příště to uděláme taky tak." Pak se jede z akce zase zpátky. Právníci si koupí všichni dohromady jeden lístek, matfyzáci se ale opili, rozprchli, zmizeli... No zkrátka domů jel jenom jeden a ten si pro jistotu nekoupil žádný lístek. Právníci se ujišťují, že tohle už musí prasknout a těší se na tu legraci. Když se blíží průvodčí, zalezou všichni na záchod. Ke dveřím přijde matfyzák, zaklepe, zpoza dveří se vysune ruka, matfyzák si vezme lístek, popoběhne a ukáže ho průvodčímu. Štípnutý lístek vrátí za dveře a znovu doběhne za průvodčím. "Ale na záchodě!" A od té doby se nemají rádi právníci s matfyzáky...

Cestuje skupina inženýrů se skupinou manažerů ve vlaku. Každý manažer ma svoji jízdenku, inzenýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů volá: "Jde průvodčí!" a všichni inženýři se natlačí do jednoho WC. Průvodčí zkontroluje lístky manažerů a vidí, ze dveře na WC jsou zamčené. Zabouchá na dveře a zavolá: "Jízdenku, prosím!" Z WC se pode dveřmi vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchazí.
Na zpáteční cestě mají manažeři jen jeden lístek, a světe div se, inzenýři nemají žádný. Jeden z manažerů uvidí průvodčího a zakřičí: "Jde průvodčí!" a všichni manažeři se utíkají schovat na WC. Inzenýři trochu pomaleji odcházejí na další WC. Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů na WC a zavolá: "Jízdenku, prosím..."
Ponaučení: Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.

Z rektorátu UK přijde kontrola do fyzikálního ústavu na Karlov, prohlédnou si objekt a jdou za děkanem fakulty: "To se nedá, ti vaši experimentální fyzikové spotřebují na své pokusy takových peněz, kde je pořád máme brát... Drahé vybavení laboratoří, neustálá školení personálu... Zkuste se poučit od matematiků, jak se to dělá. Ti potřebují jen tužky, papíry a odpadkové koše. A nebo ještě lépe, vezměte si příklad z filosofů - těm stačí tužky a papíry."

Přijde matfyzák č. 1 pozdě na cvičení, cvičící se zlobí a ptá se ho, kde byl. "No, já ráno vstal, tak sednu na koně a jedu do školy, ale na Štrosmajeráku, znáte to jaká je tam vždycky zácpa, mi ten kůň z toho smogu padnul. Tak jsem musel jít pěšky." Cvičící jen kroutí hlavou, ale nechá ho sednout a pokračuje. Za chvíli dorazí matfyzák č. 2. Cvičící se opět ptá, kde se flákal. "Já jsem ráno zaspal, tak okamžitě sedlám koně a ženu do školy, ale víte ta dopravní situace, šílený vzduch, prostě na Štrosmajeráku to ten kůň už nevydržel." Cvičící už tomu nevěří, ale tak zatne zuby a pokračuje dál ve výkladu. Pět minut před koncem dorazí matfyzák č. 3, tak se na něj oboří: "CO VY, TAKY VÁM PADNUL KŮŇ?" "Ale ne, já normálně jsem ráno vstal, jedu do školy dvanáctkou, ale na Štrosmajeráku nemohla projet, protože tam leželi přes cestu nějaký chcíplý koně!"

Paradox množin:
"Ty jsi úplně největší kokot, takový kokot, že kdyby byla soutěž všech kokotů, skončil bys druhý!" "A proč druhý?" "No protože jsi kokot!"

Přijde silně podnapilý student ve zkouškovém k profesorovi: "Ppppane ppproffesore, mmmůžžže i sssilně pppodnapilý sssstudent ssskládat zzzkoušku?" "Co by nemohl, když se na to cítí..." "Ddděkuji," obrátí se, chytí se dveří a zařve: "Mmmůžete ho ppřinést!"

Studenti medicíny mají přednášku o rozmnožování. Přednášející hovoří: "Napříkad takový býk zvládne tento akt až třicetkrát za den." Ozve se studentka z první řady: "Třicetkrát?!? ... Prosím vás, můžete to zopakovat, aby to slyšeli i v poslední řadě?" Přednášející zopakuje hlasitěji: "Býk zvládne tento akt až třicetkrát za den." Z poslední řady se ozve student: "Prosím vás, a to ho připouštěji vždy na tu samou samici?" Přednášející: "Ne, samozřejmě vždy na jinou." Z poslední řady: "A prosím vás, mohl byste to zopakovat, aby to bylo slyšet i v první řadě?"

Po roce od promoce se setkali dva bývalí spolužáci: "Člověče, když pomyslím na to, jaký jsem já inženýr, tak se normálně bojím jít k doktorovi!"

Proč se lidi hlásí na vysokou školu? Aby dostali kolej a přístup na internet.

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: "Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku." Profesor vytáhne obočí: "Cokoliv?" Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: "Ano, COKOLIV." Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: "Skutečně COKOLIV?" Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: "Skutečně COKOLIV!" Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: "Mohla byste... STUDOVAT?"

- "Tak jaká byla zkouška?"
- "Velice nábožná."
- "Jak to, nábožná?"
- "No profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižoval. Za chvíli jsem mu odpověděl a on se pokřižoval."

Studentka přijde pozdě na hodinu. Profesor se jí ptá: "Tak s kýmpak jste zaspala dneska?"

Přijde takhle jednou student na zkoušku a příliš látku neumí. Profesor ho už chce vyhodit, ale student naléhá, že by jinak měl zkažené prázdniny a tak dále, a prosí ještě o jednu otázku. Nato profesor: "Když mi povíte, kolik je v téhle místnosti žárovek, tak vám tu trojku dám." Student prolézá celou místnost, nahlíží do skříní, ba i do odpadkového koše, až nakonec vítězoslavně odpoví: "13!". Profesor otevře svůj kufřík, vyndá zbrusu novou žárovku a praví: "Kdepak, pane kolego, 14. Přijďte si příště." Historka se samozřejmě po fakultě rychle roznese a tak když chce profesor na dalším termínu zase někoho vyhodit, dotyčný prosí, jestli by také nemohl počítat žárovky. Profesor svolí a student opět pečlivě mapuje celou místnost, načež nahlásí: "14!". Profesor otevře kufřík a odpoví: "Máte smůlu, já dnes s sebou žádnou žárovku nemám." Student sáhne do sveho batůžku a se slovy: "Ale já ano" vytáhne jednak krásnou žárovku, jednak index.

To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje.
Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: "Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají."
Týden před zkouškami: "Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají."
Večer před zkouškami: "Medici jsou už naučený, umějí to i pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlí." Svatý Petr povídá: "Modlí říkáš? No tak to jim pomůžeme..."

Jaký je rozdíl mezi střední a vysokou školou?
Zatímco na střední přesně víte, co se po vás chce, obvykle neznáte odpověď. Zato na vysoké nikdy nevíte, co se po vás chce, a když to náhodou pochopíte, zjistíte, že je to úplně banální otázka a odpověď zná každé malé dítě.
Na střední vám všichni profesoři připomínají, že jste na škole dobrovolně, na vysoké zase všichni důrazně vysvětlují, že přednášky jsou nepovinné.

Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: "Překvapivé! Zvláštní!"
"Co se stalo?" optá se jeden ze studentů.
"Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?"
"Opravdu zajímavé," opáčí student. "A zkusil jste jinou zubní pastu?"

Sedí takhle vyhladovělí studenti na koleji a fantazírujou:
- "Co takhle začít chovat prase?"
- "Ti hrabe, ne? Co ta špína? A ten smrad?"
- "Si zvykne..."

Pokud to nejde pochopit selským rozumem, je to matematika.
Pokud to smrdí, je to chemie.
Pokud to nefunguje, je to fyzika.
Pokud se to hýbe nebo je to zelené, je to biologie.

Rozhovor u příjímacích zkoušek na chemii:
- "Znáte chemickou značku dusíku?"
- "Hmmm... no... snad... Du?"
- "Ano, jděte!"

Student se na studijním oddělení ptá: "Kdy začíná semestr?" Odpověď: "Co my víme? Vy jste student, vy si to zjistěte."

Pozorování: Stupidita otázky je nepřímo úměrná tomu, jak student pochopil látku.
Doplněk pozorování: V případě některých studentů je pochopení látky pro míru stupidity otázky zcela irelevantní.
Doplnění příkladem: Úplně nejstupidnější otázky kladou studenti, kteří chápou látku výrazně lépe než profesor. Odpověď na tyto otázky se ukáže neočekávaná a způsobí vznik nové oblasti fyziky.

Profesor smluvního práva se při hodině zeptal jednoho z lepších studentů: "Kdybys chtěl někomu dát pomeranč, jak bys to provedl?" Student odpověděl: "Tady máš pomeranč." Profesor byl nepříčetný: "Ne! Ne! Ne! Přemýšlej jako právník!" Student pak odvětil: "Tak dobrá, řekl bych: Tímto dávám a doručuji vám, jako celku i samojedinému, svůj statek a zájem, práva, nároky, osvědčení, záruky a výhody z dotyčného vyplývající, tento zde pomeranč, jakož i veškerou šťávu, dužinu a semena v tomto obsažená a též i veškerá práva i výhody s ním spojené, s plnou mocí ke zkousnutí, řezu i zmrazení a jiným úpravám k pojedení téhož, s tímto souvisící právo darování dotyčného plodu s i bez dužiny, šťávy a semen, pokud se tímto neocitne v rozporu s předešlými či současnými platnými normami, smlouvami subjekty uzavřenými či jinak závaznými bez vyjímky."

Student při zkoušce neumí a tváří se zoufale. Kantor ho osloví s otázkou: "Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?" Student: "Jako rozhovor dvou inteligentů." Kantor: "No jo, ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostej vůl?" Student: "No, v tom případě inteligent bere index a odchází."

Američani pošlou špickového tajného agenta do Čech, aby zjistili stav českého vysokého školství. Agent jde na přednášky, ale hned první den je odhalen, tak se musí vrátit zpět do Ameriky. Tam se ho ptají: "Co tady děláš? Jak to, že tě odhalili?" A on říká: "No, byl jsem na přednášce, všichni tam spali, jen já jsem dával pozor..." Američani tedy vyšlou druhého špičkového agenta, který je již náležitě poučen. Ten se do Ameriky vrátí po týdnu. Oni se diví, jak to, že se vrátil tak brzo, i když byl poučen. On říká: "No, byl jsem na přednášce, všichni tam spali, spal jsem taky. Pak se šlo do hospody, všichni hulili a chlastali, jen já ne, a tak mě odhalili..." Američani tedy vyšlou třetího špičkového agenta, který je náležitě poučen. Ten se vrátí po půl roce. Američani se diví: "Jak to, že ses vrátil, když jsi tam vydržel tak dlouho?" A on říká: "No, šel jsem na prednášku, všichni tam spali, spal jsem taky. Pak se šlo do hospody, všichni hulili a chlastali, hulil jsem a chlastal taky, no pak přišlo zkouškový, všichni to udělali a mě vyhodili...

Student propadá u zkoužky z logistiky a organizace.
Student: Vy mě tady dusíte a rozumíte vůbec tomu oboru?
Profesor: Jistě, jinak bych nebyl profesor!
Student: Mohu vám tedy dát jednu otázku? Když mi na ni správně odpovíte, vyhoďte mě a já odejdu. Když ale nebudete znát odpověď, dáte mi za jedna.
Profesor: Souhlasím.
Student: Co je současně legální, ale nelogické, logické ale nelegální a co není ani logické ani legální?
Profesor po dlouhém přemýšlení nezná správnou odpověď, a tak dá studentovi za jedna...
...ihned poté volá svému nejlepšímu studentovi a položí mu tu samou otázku.
Student mu okamžitě odpoví: Vám je 63 let a jste ženatý s 35letou ženou, což je legální ale nelogické. Vaše žena má 25letého milence, což je logické ale nelegální. Vy dáte tomu milenci své ženy za jedna ze zkoušky, přestože by měl propadnout, a to není ani logické ani legální.

Principy moderního inženýrského designu
Standardizovaný rozchod kolejí na železnicích v USA činí 1435 mm (4 stopy a 8,5 palce). To je ale neobyčejně divná hodnota. Proč je rozchod zrovna tolik? No protože tak stavěli železnice v Anglii a železnice v USA stavěli emigranti z Anglie.
Proč to Angličani stavěli zrovna tak? Protože první železnice byly postaveny lidmi, kteří předtím stavěli tramvajové tratě a ty měly takový rozchod.
A proč ti použili takový rozchod? Protože lidé, kteří stavěli tramvajové vozy, na to použili stejné nástroje jako při stavbě kočárů, které měly takový rozestup kol.
Fajn! A proč teda měly kočáry zrovna takový divný rozestup kol? No protože kdyby zkusili udělat kočár s jiným rozestupem, tak by se kola na starých silnicích v Anglii mohla snadno ulomit, protože na nich byly vyjeté koleje zrovna toho rozestupu.
A kdo postavil ty staré silnice s kolejemi? První dlouhé silnice v Evropě (a Anglii) postavili v Římském impériu pro legionáře. Od té doby se používají.
A koleje? Původní koleje, které každý respektuje ze strachu ze zničení kočárů, byly vyjety římskými válečnými vozy. Od doby, kdy byly vozy stavěny pro Římské impérium, měly všechny podobný rozestup kol.
Tak jsme se konečně dobrali k odpovědi na původní otázku. Rozchod kolejí železnic v USA je odvozen z původní specifikace válečných vozů Římského impéria.
Byrokracie a specifikace jsou nesmrtelné. Takže až budete zase studovat nějakou specifikaci a divit se, co to tam je za koňský zadek (what horse's rear end came up with it), můžete tím trefit hřebík na hlavičku - protože válečné vozy Římského impéria byly široké tak akorát na dva zadky válečných koní.
A ještě něco. Když se podíváte na raketoplán na startovací rampě, uvidíte po stranách palivové nádrže dva pomocné raketové motory. Vyrábí je společnost Thiokol v továrně v Utahu. Inženýři, kteří je navrhovali, je chtěli udělat širší, ale bylo potřeba je dopravit z továrny vlakem na startovací rampu. A ta železnice vedla tunelem, takže motory musely být tak velké, aby se do toho tunelu vešly. Tunel je o málo širší než železnice, a železnice má rozestup kolejí asi tak na dva koňské zadky.
Takže taková důležitá vlastnost nejpokročilejšího dopravního prostředku na světě byla určena šířkou dvou koňských zadků!

Byli čtyři kamarádi, kteří matiku zvládali v pohodě. Za domácí úkoly a polosemestrální test dostali plný počet bodů. Tak se rozhodli, že před zkouškou se nebudou přes víkend učit, ale zajedou na oslavu narozenin jejich kamaráda do sousedního města, i když zkouška je v pondělí ráno. Ale opili se a v pondělí všichni zaspali. Když dorazili do školy, bylo už po zkoušce. Tak šli za profesorem s vysvětlením: "Byli jsme na kamarádově oslavě narozenin a jak jsme jeli zpátky, dostali jsme defekt. Rezervu jsme neměli a protože jsme jeli po málo frekventované silnici, trvalo hodiny, než nám někdo zastavil." Profesor přikývnul: "Nemůžete za to, že jste to nestihli, takže můžete zkoušku vykonat zítra." Zkouška se konala ve velké posluchárně a každý student byl usazen do jednoho rohu, takže byli tak daleko od sebe, že si nemohli napovídat. Studenti začali psát. První otázka za 5 bodů ze 100 byla jednoduchá integrace, kterou měli během deseti minut vyřešenou. Druhá otázka za 95 bodů zněla: Na které pneumatice byl defekt?

Tým inženýrů dostal za úkol změřit výšku vlajkového stožáru. Jako pomůcku měli pouze pásmo. Byli úkolem frustrováni, protože se jim nedařilo udržet pásmo v poloze podél stožáru, pořád jim padalo atd. Šel kolem matematik, prozkoumal problém a pak jim poradil, aby stožár položili na zem a pak už ho snadno změří. Když odešel, postěžoval si jeden inženýr druhému: "Matematik, no! Zeptáš se ho na výšku a on ti řekne délku!"

Kolik freudovských psychologů je potřeba k výměně žárovky? Dva: jeden mění žárovku a druhý drží penis - teda žebřík, ŽEBŘÍK!

Mám CDO. To je stejné, jako OCD, ale písmenka jsou pěkně popořádku podle abecedy, tak jak to má správně být!

Jean-Paul Sartre sedí v kavárně a reviduje koncept Bytí a nicoty. Objedná si kávu bez šlehačky, ale servírka odpoví: "Omlouvám se, ale šlehačka došla. Nedal byste si místo toho kávu bez mléka?"

Proč vyhodili inženýra z kurzu první pomoci? Na otázku "Jak nejefektivněji zastavíme krvácení?" odpověděl: "Zastavíme srdce."

Pavlov sedí v hospodě a vychutnává pivo. V tom zazvoní telefon. Pavlov se plácne do čela, spěšně odchází a volá: "Sakra, já zapomněl nakrmit psy!"

Muž letící v horkovzdušném balónu si uvědomil, že se ztratil. Sestoupí tedy níž a zeptá se kolemjdoucího: "Promiňte prosím, mohl byste mi říct, kde jsem?" "Ale jistě, "odpoví kolemjdoucí, "jste v horkovzdušném balónu asi 10 metrů nad zemí a letíte na severo-severo-východ rychlostí asi 1 m/s." Letec znechuceně odvětí: "Vy jste určitě inženýr, vaše odpověď je totiž technicky zcela správná, ale je mi úplně k ničemu." "A vy jste určitě manažer," reaguje inženýr, "protože nevíte, kde jste ani kam se chcete dostat, a očekáváte, že vám s tím pomůžu. Vaše situace je naprosto stejná jako předtím, než jsme spolu mluvili, ale najednou to vypadá, že jsem za ni zodpovědný já."

Statistikova žena porodí dvojčata. Novopečený otec je nadšen a hned se domlouvá s knězem. "Tak je přineste v neděli do kostela a já je pokřtím," říka kněz. "Kdepak," nesouhlasí statistik. "Nechám pokřtít jen jedno dítě, druhé bude kontrolní skupina."

Je rok 1880. Jan Neruda a Jakub Arbes si vyšli na procházku po malostranských hradbách. Na jedné baště se Neruda zastaví a povídá: "Lidé se dělí do 10 skupin. Na ty, kteří znají dvojkovou soustavu, a na ty ostatní." A rozchechtá se.
Jdou dále. U Bruské brány Neruda poklepe svému společníku na rameno a prohodí: "Chceme-li definovat rekurzi, musíme nejprve definovat rekurzi."
Po hodince usednou v jedné zahradní restauraci a objednají si plzeňské pivo. Neruda se nakloní Arbesovi k uchu a zašeptá: "Proč pařez není strom? Protože obsahuje kružnice!" a začne se dusit smíchy.
Na druhý den Arbes potká Karolínu Světlou, popíše jí včerejší příhodu a vyjádří obavy, zda snad Neruda není nemocen. Světlá se shovívavě usměje: "Toho si nevšímejte, to je ten jeho typický nerdovský humor."

Co se stane s chemiky, když zemřou? Nic moc, prostě přestanou reagovat.

Přednáška je přenos informací z poznámek přednášejícího do poznámek studentů, aniž by prošly jeho či jejich myslí.