Je rok 1880. Jan Neruda a Jakub Arbes si vyšli na procházku po malostranských hradbách. Na jedné baště se Neruda zastaví a povídá: "Lidé se dělí do 10 skupin. Na ty, kteří znají dvojkovou soustavu, a na ty ostatní." A rozchechtá se.
Jdou dále. U Bruské brány Neruda poklepe svému společníku na rameno a prohodí: "Chceme-li definovat rekurzi, musíme nejprve definovat rekurzi."
Po hodince usednou v jedné zahradní restauraci a objednají si plzeňské pivo. Neruda se nakloní Arbesovi k uchu a zašeptá: "Proč pařez není strom? Protože obsahuje kružnice!" a začne se dusit smíchy.
Na druhý den Arbes potká Karolínu Světlou, popíše jí včerejší příhodu a vyjádří obavy, zda snad Neruda není nemocen. Světlá se shovívavě usměje: "Toho si nevšímejte, to je ten jeho typický nerdovský humor."