Vtipy z vysoké školy a vědecký humor

Jednou takhle vtrhne naštvaná zuřivá derivace do hospody, kam chodívají funkce. Polynomy rychle vypadnou, ostatní funkce taky dostanou strach a klidí se jí z cesty, jen e^x tam zůstane sedět. Derivace se rozčílí a zařve: "A co ty, ty se mě nebojíš?" No a e^x v klidu prohlásí: "Já jsem přece e^x, samozřejmě, že se tě nebojím." A ta derivace prohlásí: "No jo, jenomže já jsem dneska nasraná a derivuju podle y!"

Seděj funkce v hospodě a chlastaj. V tom se na obzoru objeví derivace. Všechny funkce se rychle běží schovat ven do křoví, jenom jedna v pohodě popíjí dál. "Neblbni, uteč taky, jinak tě zderivujou!" "Jen klid, já jsem e^x." Do hospody vtrhnou derivace, nějakou dobu se tam na ubohý funkci vyžívaj a nakonec vítězně odtáhnou. Pak se z hospody vybelhá ubohý nulový mrzáček. "Jak ti to udělaly? Vždyť jsi byla e^x." "No jo, jenže ony mě derivovaly podle y."

Potká matfyzák krásné děvče a zeptá se ho: "Slečno, mohl bych vás zderivovat?" "Ale klidně, já jsem e^x!"

Dva matematici v blázinci se honí okolo stromu. Jeden křičí na druhého: "Ty lumpe! Já tě zderivuju!" "Haha, já jsem e^x!" "Já tě zderivuju podle y!"

Jde takhle e^x temnou uličkou, když najednou přiskočí derivace, dá mu nůž na krk a říká: "Už mě hodně dlouho štveš, zvol si smrt: buď tě substituju nebo tě zderivuju podle y!"

Stará ošklivá derivace jde na procházku a potká funkci x² × sgn(x). "Jé, ahoj funkce, já tě zderivuju..." "Varuju tě. To uděláš jenom jednou."

Nafoukaná exponenciální funkce e^x jde na procházku a na potkání uráží všechny ostatní funkce. Posmívá se polynomům, že mají krátký Taylorův rozvoj. Hihňá se hladkým funkcím s nosiči, že v mnoha bodech mají do očí bijící nedostatek konvergentních mocninných řad. Dělá si legraci z |x|, že je v počátku nediferencovatelná. Usmívá se a říká si, jak je to sakra skvělý, být e^x, je všude analytická, je svou vlastní derivací a roste a klesá nejrychleji ze všech. Ostatní funkce nestojí za nic. Ponořena do své sebechvály se srazí s konstantní funkcí 3, která v hrůze utíká proti ní. "Co je s tebou? Proč se nedíváš na cestu," rozčiluje se e^x. Pak si všimne hrůzy v jejích očích: "Vypadáš vyděšeně!" "Taky jsem," odpoví 3 v panice, "támhle za rohem je derivace. Když mě potká, nic ze mě nezbude, musím pryč!" A 3 se zase rozběhne. "Blbá konstanta," říká si e^x. "Já se ale nemám čeho bát. Mě může derivovat jak dlouho chce a pořád tady budu." A schválně derivaci hledá, aby se jí vysmála do ksichtu. Zajde za roh a uvidí ji. "Ahoj, já jsem e^x," pozdraví. "Ahoj, já jsem d/dy."

There's a party and all the functions are invited. Everyone's having fun, 2x, cos(x), even -x who's usually so negative - but there's one function sitting in the corner looking down: e^x. 2^x goes over to him and asks, "You look so glum buddy... Why don't you integrate yourself into the party?" e^x looks at him and sighs, "What difference would it make?"

Přijde Newton do baru a zvolá: "Právě jsem objevil kalkulus a všechny funkce tady zderivuju." Funkce začnou v panice prchat z baru, jenom jedna zůstává tiše sedět na místě. Barman se jí ptá: "Slyšelas, co říkal. To se nebojíš?" Funkce odpoví: "Jsem e^x."