Vtipy z vysoké školy a vědecký humor

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: "Děti, a kdopak ví, kolik je 1 + 2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit. ... Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malý chlapeček, synek vysokoškolské profesorky matematické analýzy: "Já nevím, kolik je 1 + 2, ale vím, že (sin²x + cos²x) = 1 a ln e = 1, takže 1 + 2 se rovná výrazu (sin²x + cos²x + 2ln e)."

Na základní škole přijde takhle učitelka do první třídy a ptá se: "Tak, děti, už jste nějakou tu hodinu matematiky měly, tak mi povězte, kolikpak je 2 + 1." Ticho, nikdo se nehlásí. "Ale děti, nedělejte mi ostudu." Jedna holčička se teda přihlásí a povídá: "No, já teda nevím, kolik to je, ale určitě vím, že je to to samé jako 1 + 2, protože sčítání je operace komutativní na tělese reálných čísel."

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: "Děti, a kdopak ví, kolik je 1 + 2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit. ... Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malá holčička, dcerka vysokoškolského profesora algebry: "Já nevím, kolik je 1 + 2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2 + 1, jelikož sčítání jest nad tělesem reálných čísel komutativní a jak snadno nahlédneme, tvoří aditivní grupu."